Drezůra
20. 12. 2011
Cílem drezury je harmonický rozvoj fyzického stavu a schopnosti koně. Výsledkem je klidný, poddajný kůň, uvolněný a přizpůsobyvý, ale také důvěřivý, pozorný a snaživý. Tyto vlastnosti se u koně projevují uvolněností a pravidelností chodů, harmonií, lehkostí a samozdřejmosti pohybů, lehkostí předku a angažovanosti zádě, která vyvolává živé impulsy, přijímáním udidla s úplnou poddajností a bez napětí nebo odporu.
Kůň působí dojmem, že dělá dobrovolně vše co je od něj požadováno. Důvěřivě a pozorně se podřizuje svému jezdci, zůstává dokonale rovný ve všech pohybech na rovné čáře a je příslušně ohnut na křivkách.
Jeho krok je pravidelný, uvolněný a nenucený. Klus je uvolněný, pravidelný, pružný, vznosný a živý. Cval je plynulý, lehký a kadencovaný. Záď není nikdy neaktivní nebo loudavá. Kůň reaguje na nejjemnější pobídky jezdce.
V důsledku kmihu a ohebnosti kloubů kůň poslouchá ochotně a bez váhání a reaguje na růzmé pobídky klidně a přesně v přirozené rovnováze jak fyzické tak duševní.
Kadence se projevuje v klusu a je výsledkem dobré harmonie, kterou kůň ukazuje, když se pohybuje s dobře zřetelnou pravidelností, kmihem a vyvážeností. Kadence musí být udržována při všech cvicích v klusu a ve všech variantách klusu.
Základem drezury je rytmus, který kůň udržuje ve všech chodech.
VÝBĚR KONĚ PRO DREZURU
Drezurní kůň by měl mít od přírody čisté, pravidelné ,pružné a výrazné chody. Předpokladem je jeho anatomická stavba těla, nebojácnost, klid a chuť jít dopředu. Kůň s krátkým krkem a propadlým hřbetem a s otevřenými hlezny není vhodný pro vyšší drezurní požadavky.
VÝSTROJ KONĚ PRO DREZURU
Při drezuře stupně " L" a výš se koně uzdí uzdou. Při uzdění uzdou spočívá lomené udidlo v koutcích huby nad pákovým udidlem, které leží na dásních koně. K hornímu kroužku pákového udidla je zavěšen podbradní řetízek, jehož články leží naplocho. Lomené udidlo tvoří v koutku 1-2 vrásky, táhla páky mají zaujmout ke štěrbině ústní úhel asi 42°. Menší úhel znamená, že se páka vzpírá, větší úhel, že se propadá. Viz. Jezdecká postroj
SYSTEMATICKÝ VÝCVIK
Kůň volně pohybující se na pastvinách a mladý kůň mají přirozenou rovnováhu na předních končetinách.Postupným pracováním s koněm na lonžce a pod sedlem se jeho rovnováha, která byla doposud na předku vyrovnává na všechny čtyři končetiny. Říkáme jí kampanní rovnováha. Přiježďováním a drezurní prací by jsme se na konci výcviku měli dopracovat až na školní rovnováhu, která je na zadních končetinách.
S pracovním klusem začínáme tehdy chodí-li kůň na volnější otěži uvolněný, s lehkým přilnutím, reaguje-li na pomůcky jezdce a v přirozené rovnováze se sám nese. Nyní můžeme žádat od koně i zkrácený pracovní ruch,který střídáme se středním lehkým klusem. Po dosažení poslušnosti pomůcek otěžemi a holeněmi je možné při přechodech do nižšího chodu, při zkracování ruchu, k zastavení a sebrání koně použít i aktivní působení otěžemi-zádrže. Poloviční zádrž se používá při zkrácení ruchu, při přechodech z vyššího chodu do nižšího a k sebrání koně. Pro koně je poloviční zádrž signálem, že bude následovat nějaká změna.Při působení pobídky sedem (křížem) a holení kůň zesílí přilnutí-napětí v otěžích. Vydržení napětí přestává být funkční v okamžiku kdy není vyváženo pobízejícími pomůckami. Jezdec vlastně nutí koně k pohybu vpřed, který mu zároveň nedovolí. Kůň zpozorní. Při přechodu z nižšího chodu do vyššího jezdec provede poloviční zádrž a následně odpovídající pobídku a zpoddajněním ruky koně vypustí plynule do žádaného pohybu. Jezdec nesmí ztratit kontakt s koňskou hubou. Jezdec musí cítit v ruce dostatek vůle koně zvýšit rychlost, chod, potom stačí koni dovolit, aby tuto energii, kterou zatím tlačil pod sebe a proti udidlu, věnoval požadovanému pohybu vpřed. Celou zádrž provádíme nejdříve z kroku. Podle prostupnosti ji žádáme i z klusu a v pokročilém výcviku i ze cvalu. Celá zádrž neboli zastavení koně (paráda) se provádí při působení pobídky sedem a holení, ruka napětí drží a jakmile kůň zastaví ruka napětí povolí. Nestačí-li sevření pěstí (ztvrdnutí ruky) na místě, střídavě lehce přitáhneme levou a pravou otěž směrem do klína.Nezvedáme ruce, jakmile kůň zastaví, ruka je opět poddajná a holeň přestane působit, stále je však přiložená.Správné projíždění rohů jízdárny vede k ohýbání koně. Zpočátku bývá správné ohnutí pro koně obtížné.Brzy však bude kůň schopen v rozích jízdárny a v obratech ohýbat se kolem vnitřní holeně natolik, aby zadníma nohama sledoval stopu předních nohou, aniž by vypadával zádí anebo padal dovnitř ramenem. Změny ruchu klusu vedou k poslušnosti a prostupnosti koně. K dosažení větší prostornosti chodů, většího kmihu a větší posuvné síly zádě koně je přechod do středního klusu.Nejprostornějším ruchem v klusu je prodloužený klus.Kůň v něm má jít v prodlouženém držení, bez spěchání s největší prostorností. Prodloužený klus se jezdí až v pokročilém základním výcviku. Přechody do cvalu se mladému koni nejlépe provádí z lehkého klusu při dosedání na vnitřní přední nohu. V pokročilém základním výcviku přecházíme do cvalu v plném sedu z klusu na velkém kruhu nebo v rozích jízdárny. Chybou je zrychlování ruchu klusu než kůň naskočí do cvalu. Nacválání z kroku předpokládá jistotu přechodu z klusu a dosažení vyšší rovnováhy koně v pracovním cvalu. Nacválání z místa je možné žádat, až když je kůň schopen zaskočit korektně do cvalu z kroku. Kroky postupně snižujeme až kůň naskočí ze zastavení. V pokročilém základním výcviku vyžadujeme přechody z krátkého cvalu do středního. Nejprostornějším ruchem ve cvalu je prodloužený cval. Kůň se při prodlouženém cvalu nesmí pokládat tvrdě na ruku jezdce. Tím ztratí rovnováhu a jde po předku. Chybou je i spěch koně. Při prodlouženém cvalu se prodlužuje rámec koně. V základním výcviku při změně cvalu používáme tzv. jednoduchou změnu cvalu. Ze cvalu přecházíme podle stupně ježděnosti do klusu nebo do kroku, přestavíme koně k vnější ruce a po asi 3 krocích nacváláme. Přechod ze cvalu do kroku má být proveden jistě a měkce. Po 3 krocích kůň opět klidně a rozhodně nacválá. Před oběma přechody musí jezdec koně polovičními zádržemi přiměřeně připravit. Chybou při přechodu ze cvalu do kroku, kdy se poloviční zádrže minou cílem, je že kůň přechází do kroku přes klus a rozpadne se. Chybou je i nedostatečné shromáždění koně při přechodu z kroku do cvalu, kdy kůň nacválá přes klus. Aby nedocházelo k těmto chybám musí jezdec zvládnout korektní zádrž do nižšího chodu a plynulé zaskočení z kroku do cvalového skoku. Při přechodech z vyššího do nižšího ruchu je potřeba většího shromáždění a vyžaduje tak větší ohnutí kyčelních,koleních a hlezeních kloubů. Dá-li jezdec pomůcku v nesprávné fázi je přechod otázkou náhody, jezdec si pomáhá násilím,které naruší soulad mezi jezdcem a koněm.V jeden moment je postavení nohou v krokové fázi téměř identický s postavením nohou ve cvalové fázi. Toto je ten správný moment pro přechod z kroku do cvalu a naopak. Jezdec může tento moment vycítit protože jeho vnitřní kyčel se právě v tento moment sníží. Jezdec to může poznat i podle toho, že vnitřní přední noha je připravena zvednout se ze země, je to vidět na vnitřní pleci, která je úplně vzadu. Poslušnost pomůcek zvyšujeme prováděním obratů.
OBRAT KOLEM PŘEDKU
- tento cvik slouží k přezkoušení koně na stranové pomůcky, provádí se ze zastavení nebo za pohybu, točným bodem je vnitřní přední noha, kůň se točí zádí krok za krokem kolem předku, dokud není obrat dokončen. Přitom překračuje vnitřní zadní noha před a přes vnější, během obratu a po něm působí jezdec pobízejícími pomůckami tak, aby kůň zůstal na otěžích a necouvl. Vykročení, které má za následek vypadnutí vnější plece musí být zabráněno protipůsobením vnější otěže.
- pomůcky
- našlápnutí do vnitřního třemenu, zatížená vnitřní sedací kost, vnitřní holeň přiložená na podbřišníku, vnější za podbřišníkem vyvíjí tlak úměrný koni, záď ustupuje vždy dovnitř kruhu.
- chyba
- naklánění těla jezdce dovnitř kruhu, povolené otěže, nepřiložená vnitřní holeň, málo působící vnější holeň, přilišné tahání za otěže.
- výsledkem je: kůň se točí za váhou jezdce, aby zachoval rovnováhu, kůň tedy udělá oblouk, přílišné tahání za otěže má za následek couvání koně.
OBRAT KOLEM ZÁDĚ
- tento cvik se provádí buď ze zastavení nebo v pohybu jako krátce čelem vzad, v obratu se kůň otáčí zřetelnými kroky kolem bodu ležícího co nejblíže vnitřní zadní nohy, pokud zadní noha opisuje malý oblouk, není to chyba. Kůň se pohybuje rovněž kolem jednoho bodu ležícího co nejblíže vnitřní, zřetelně došlapující zadní končetiny i při krátce čelem vzad.
- pomůcky
- váha na vnitřní sedací kosti, vnitřní holeň přiložená na podbřišníku, vnější za podbřišníkem, kůň se otáčí předkem vždy dovnitř kruhu.
- chyba
- špatné působení vnitřní a vnější holeně- výsledkem je, že kůň se točí dokola, zadní končetiny nezůstávají v bodu
Jakmile kůň zvládne obrat kolem zádě o 180° (krátce čelem vzad nebo také poloviční pirueta) lze tento cvik provádět ve všech chodech za předpokladu dosaženého stupně výcviku.
COUVÁNÍ
Předpokladem ke korektnímu provedení cviku je klidné stání koně s dostatečně podsazenou zádí. Tímto cvikem sílí záď a jeho korektní provedení je důkazem spolupráce nejdůležitějších částí koně-hlavy,krku,hřbetu a zádě. Je-li nějaká část nepřipravená, není možné provést cvik korektně. Po zastavení musí jezdec koně nejdříve ve stoje shromáždit. Po dosažení shromáždění ve stoje se kůň soustředí na pomůcky jezdce. Při couvání začíná zadní noha spolu s diagonální přední nohou aniž by se měnilo korektní postavení.
JÍZDÁRNA - CVIKY
- Velký kruh
- kružnice o průměru 20 m -
- Malý kruh
- jezdí se předepsaným průměrem (10,8,6 m), kůň se pohybuje na jedné stopě.
- Obloukem změnit směr
- v počátku je to poloviční malý kruh, poté je kůň na rovné čáře veden zpět na stěnu obdélníku
- Vlnovky
- zpravidla začínají v polovině krátké stěny v A nebo C, počet oblouků je předepsán
- Od stěny ke stěně
- se jezdí na dlouhých stěnách od prvního písmene dlouhé stěny přes X do prvního písmene před krátkou stěnou obdélníku
- Změnit směr
- na tento povel začíná jezdec, který je před středem krátké stěny (před A,C). Jezdec projíždí prvním písmenem dlouhé stěny po diagonále do posledního písmene protější stěny. Potkávají se vnější ruce.
- V kruhu změnit směr
- jezdí se na velkém kruhu o průměru 20 m, při přestavění do směru je kůň srovnán
- Půl jízdárny
- jezdí se přes B X E nebo E X B, jezdec mění směr
- Ze středu
- jezdí se z bodu A přes X do C, nebo z bodu C přes X do A
- Dva velké kruhy
- začíná jezdec, který je před středem krátké stěny (před A, C), jezdci opisují kružnice o průměru 2